Kurz malby 

18 lekcí / 3 hod. 

Každý pátek od 17:00-20:00

Kurz malby jsme záměrně nazvali neutrálně, aby hned na úvod nevytvářel zavádějící asociace s formálními a obsahovými anachronismy akademické malby 19. století, ke které máme poněkud rezervovaný vztah. Jak jsme už na jiném místě zmiňovali, naše malířská praxe se technicky vztahuje k fenoménu iluzivní evropské malby a naší vizí je postavit na odkazu vrcholných období jejího technického rozkvětu teoretické a řemeslné základy našeho ateliéru.

Kostrou našeho kurzu malby bude praktické seznámení s postupy ke kterým dospěl vývoj malby v klíčových obdobích od pozdního středověku, renesance, baroka, rozrůzněného 19. století a od druhé půle dvacátého století do současnosti.

K vašemu vlastnímu výtvarnému záměru, předem připravenému nebo vzniknuvšímu v procesu přípravné fáze, budeme hledat adekvátní technické a technologické řešení a projdeme celým procesem výstavby obrazových vrstev. Těžištěm práce bude sama technika malby, způsoby míchání, vrstvení a práce s médii a laky. Ačkoli je kurz orientován především na techniku olejomalby, která nabízí z hlediska iluzivní malby nejvíce, je zcela na vás, jakou techniku si k realizaci vašeho díla zvolíte. Vzhledem k šíři tématu, necháváme prostor otevřený a výhledově podle zájmu plánujeme rozšíření kurzu na specifické oblasti, kterým bychom se věnovali samostatně a intenzivněji.

Letmý pohled na vývoj evropského malířství

Dějiny malby jsou z její podstatné části dějinami zobrazování, proto není divu, že se ani po několikerém v nedávné minulosti proklamovaném konci malby tato tendence nevytratila. V posledních zhruba 150 letech prošel formální vývoj malby několikrát ke svému zdánlivému konci, avšak bez ohledu na dobové tendence, zobrazivá malba nikdy zcela nevymizela. Formální odklon od zobrazování se zhruba kryje s počátky fotografie, která tomuto procesu dala jednoznačný impuls. Malba v té době ztratila kouzlem fotografie svou auru jedinečnosti v zobrazování a musela si znovu hledat svou vlastní cestu.

Do té doby urazila fascinující cestu, kterou bychom na malém prostoru v pořadí podle historické posloupnosti orámovali jejími technickými a technologickými vrcholy. Velkým krokem bychom rovnou vstoupili do doby pozdního středověku, kdy se začíná prosazovat olejová složka média malby reprezentovaná bratry van Eyckovými a jejich pokračovali vlámské a holandské renesance. Druhým centrem té doby je Itálie se svými renesančními školami, z nichž nejvýraznější stopu zanechali Benátky a Řím z celou řadou výrazných osobností na jejichž ramenou pak stanuli Caravaggio a Tizian, kteří předznamenali další epochu. Ačkoli se i v následujících staletích objevují v malířské technice nové postupy a materiály, Zlatý věk holandské malby (Rembrandt, Vermeer) a vlámské malby (Rubens, van Dyck) 17. století a okruh španělských malířů v čele s Velázquézem představuje zásadní a přelomové období ve vývoji techniky a technologických postupů, které je dodnes předmětem zkoumání a inspirace. 

Středověká, renesanční a barokní malba se svými specifickými malířskými postupy byla pak doplněna v 19. století technikami vrstvené malby reprezentované řadou vynikajících autorů především z oblasti Francie, Ruska a Anglie. V té době se malířská forma začíná vydávat vlastní cestou a kromě solitérů Turnera nebo Blakea se tak stalo především díky sérii vynálezů fotografického záznamu. Zobrazivá malba od toho času postupně mění formy, mizí a opět se vynořuje. Po výrazném vstupu impresionistů na scénu, kteří předefinovali její paletu a paralelní samostatnou linii symbolistů a prerafaelitů se rozhodujícím způsobem prosadila trojice postimpresionistů Gogh, Cézanne, Gauguin od kterých pak vede několik cest k moderním uměleckým směrům první poloviny dvacátého století. V době ostrého nástupu moderní doby, která se přirozeně vymezovala především k secesní estetice a atmosféře belle époque se zobrazivá malba načas ocitá mimo dění, aby se jí pak v následujících obdobích chopily dvě protichůdné tendence, surrealismus a ve své primitivní a pokleslé formě propaganda totalitních režimů. Po dlouhém období ismů lze za skutečný návrat považovat až hnutí hyperrealismu v 60. letech, které oživilo starou soutěž s fotografií a v té době aktuálními novými médii, tentokrát ale zcela opačným, otevřeným přístupem. Technicky a technologicky malba podle fotografie přispěla k některým novým postupům zejména při výstavbě obrazových vrstev. V 70. letech s nástupem konceptualismu, kdy se poprvé zdálo, že je umění formálně u konce, se objevuje několik solitérů, kteří principy klasické zobrazivé malby znovuobjevují a nacházejí její nový prostor. V současné době nepřehledného individualismu, kdy už není možné formou ani urazit ani překvapit, mizí hranice dříve uzavřeného uměleckého ghetta a do veřejného prostoru promlouvá kdokoli čímkoli bez rozruchu i zájmu, je taková situace z mnoha důvodů osvobozující.

Dnes, stejně jako v jiných médiích, představuje práce s fotografií, resp. s upravenou fotografickou předlohou pravděpodobně nejběžnější postup v oblasti zobrazujícího malířství.

 V našem kurzu bychom však chtěli více navázat na staré postupy a ukázat na jejich hodnotu a specifika, ačkoli se jinak vůči přirozenému technickému vývoji nijak nevymezujeme. Řada autorů dnes jako předlohy využívá umělou inteligenci a je to zřejmě stejně relevantní jako když staří mistři využívali cameru obscuru nebo cameru lucidu. Nicméně pokud jde o malbu či kresbu podle skutečnosti, nabízí oproti výše popsaným médiím přímou zkušenost a nepoměrně více informací.