Ateliér klasických výtvarných technik nabízí formou tematických kurzů, workshopů a otevřeného ateliéru možnost vzdělávání pro začátečníky a pokročilé v klasických výtvarných disciplínách, individuální přípravu na střední a vysoké školy různého výtvarného, výtvarně technického a teoretického zaměření, konzultace a debaty nad vašimi a obecně výtvarnými tématy nebo jen klidné a soustředěné prostředí pro vaši volnou tvorbu a místem inspirativního setkávání.

Lektoři

Ateliér je postaven na zkušenostech z naší vlastní výtvarné praxe, technických a technologických poznatcích z oboru klasického malířství, kresby a grafiky a teoretického základu z oblasti plastické anatomie, dějin výtvarného umění, designu, architektury, nových médií aj.

​

Přestože jsme oba prošli na Akademii výtvarných umění klasickými ateliéry (Škola klasických malířských technik – prof. Z. Beran, Škola všeobecné kresby – prof. J. Svobodová, Škola grafiky – prof. V. Kokolia) a ve své vlastní práci uplatňujeme staré techniky, náš pohled na výtvarné formy je zcela otevřený.

Vize a idea našeho ateliéru je jednoduchá a s trochou silných slov by mohla znít takto – Ve snaze o poctivý přístup v jakékoli činnosti, tím spíš v práci, kterou se chceme vyjadřovat, se lze přiblížit poctivému přístupu k sobě a světu kolem nás.

Řemeslo je základ

na kterém se dá stavět a svobodně se vydat vlastní cestou. Neubírá na kreativitě, jak se často traduje,ale naopak přináší sebejistotu ve výtvarném projevu a rozšiřuje prostor možností při realizaci vašeho výtvarného záměru.

O prospěšnosti výtvarné práce

Dalo by se možná zobecnit, že základní dovedností ve výtvarné práci je postupnou zkušeností přesnější a jemnější konektivita mechanismu mysl – ruka, popř. jiná část těla zanechávající trajektorii nebo otisk. Tato životní stopa, kterou za sebou necháváme většinu času stranou pozornosti se při výtvarné práci náhle vynořuje a zpřesňuje. Celá přenosová soustava, především složka mysli, musí být v otevřeném a uvolněném stavu, aby celý proces mohl probíhat volně a jednotně. Zřejmě sama tato situace – tady a teď – je tím, co člověka na této činnosti skutečně a přirozeně přitahuje, mnohdy více, než samotný výsledek.

 Tak jako v mnohém co pro nás má opravdovou pozitivní hodnotu, tak i zde je nutná určitá míra praxe, zkušeností a znalostí. Pokud chceme zobrazovat předmětnou skutečnost, abstraktní nebo konkrétní projekce naší mysli, potřebujeme k tomu vnitřní vizuální sklad obrazů, technickou zkušenost a znalost postupu práce. Našli bychom řadu analogických příkladů v hudbě, poezii, tanci, vědě a nakonec i v duchovní praxi, kde se doporučuje celý proces učení neuspěchat, nesnažit se ho příliš zjednodušit a přeskakovat jednotlivé fáze. V konečném důsledku je pak možné odložit spolu s netrpělivostí i touhu po výsledku a uznání. Přijetí pomalé cesty a nalezení radosti v ní obsažené má ozdravné účinky nejen na nás, ale také na naše okolí. V praxi postačí mít tuto poučku alespoň na paměti, neboť tendence ke zjednodušování a netrpělivosti jsou vlivem tlaku společnosti a množství informací bezděčně automatické. Snaha o hluboký klid při práci ač je navenek jakkoli dynamická je podmínkou k tomu, abychom byli přítomni u procesu, neboť celá činnost je komplexní sestava několika dějů.

 Proces vědomého zobrazování má svůj směr od projekce mysli k nástroji, který zanechává vrstvy trajektorií a stop. Někde mezitím probíhá proces, který čerpá z rezervoáru zkušeností a koordinuje na uzlech jednotlivých rozhodnutí celý souvrstvý děj směrem k výslednému tvaru.

Tento popis se týká stavu, kdy chceme mít nad procesem a výsledkem nejvyšší míru kontroly, můžeme však stejně vědomě otevřít činnost vnějším vlivům. Vnitřní a vnější tu slouží jen jako technické pojmy. Jejich blízkost a relativitu si můžeme přiblížit například tím, že se postavíme do role pozorovatele nástroje kterým pracujeme a necháme jej co nejvolněji v režimu automatické kresby. Podobným způsobem můžeme pozorovat myšlenky v prostoru vlastní mysli a srovnat celý proces s pozorováním okolních jevů, jako např. pohybem listu unášeného větrem, vln na hladině řeky, dráhou letu mouchy.. Vědomím neustálé proměny a nedozírnosti dějů získáváme postupně také otevřeného, uvolněného a zároveň sebejistého vedení širokého prostoru vlastní mysli, který je ve výtvarné práci zásadní.

Nabývání dovedností a vědomostí je jen jednou částí a jednocestným ventilem. Rytmické procesy vzniku a zániku, naplňování a vyprazdňování jako jistá povaha tohoto světa nás vedou k ohlédnutí jakou měrou a kvalitou do tohoto koloběhu vracíme a jakou přidanou hodnotu vytváříme. Ať je však energie kterou emitujeme jakákoli, základním přínosem této činnosti je sama práce, kterou jsme si sami svobodně zvolili a pracujeme na ní svým vlastním rytmem. Je však možné, že změna charakteru pozornosti se kterou pracujeme, je s trochou nadsázky také jistý trénink koncentrovaného bytí..

Naším cílem je pak tento základní ideový rámec směřování našeho ateliéru naplnit společně smyslem a obsahem, aby vám přinášel do života soustředění, uvolnění, radost a klid.